Zase v tom lítáme

Člověk míní, pánbůh mění. Původní plán, jak se dostat na vídeňské letiště, odkud jsme měli letět do Říma, byl vlak. Ale pak přišly povodně a vzaly s sebou taky některé koleje. Případně přinesly zkázu na vlakových nádražích. Proto jsme požádali taťku, jestli by nás nezavezl na letiště. Jel.

Cesta ubíhala, řekl bych, v klidu - žádné kolony, žádné výrazné zdržení. Zašli jsme si na oběd kousek od letiště. Prakticky ve dveřích stal trochu obézní obstarožní pes. Když jsem chtěl jít ke stolu, k nejen mému překvapení, pes krátce zavrčel a zakousl se mi do nohy. Spíš teda do kalhot. Naštěstí noha žádné krvavé zranění neutrpěla a kalhoty už nebyly nejnovější (přesto mě tam ty dírky po zubech štvou).

Po jídle jsme jeli už jen několik minut a byli jsme na letišti. Celkem bez problemu jsme našli gate a čekali jsme. Já si četl, Lenka si dopisovala s kamarádkou. 

Po startu jsme ještě ani nestihli nabrat výšku a já jsem už spal. Prakticky celý let krom chvilek, kdy někdo zavadil o moje rameno. Takže mi let utekl hodně rychle. Lenka si prý četla. Takže jí snad taky.

Z letiště jsme na ubytování jeli vlakem. Apartmán, ve kterém bydlíme, je pěkný 2+kk. Když jsme se "vybalili" (což spočívalo v tom, že jsme sundali batohy), zašli jsme si na večeři. Našel jsem jednu, která měla dobré hodnocení a ani neměla být super drahá.

Jídlo tam bylo úžasné. Já měl ravioli, Lenka těstoviny s rajčaty a vepřovým líčkem. Dali jsme si taky vínko a bylo nám skvěle. A pak i zákusek - Lenka panacotu a já tiramisu s pistaciemi. Jedním slovem vynikající.

Cestou na ubytování jsme ještě něco málo koupili k snědku na ráno a šli jsme spát. Já teda ještě chtěl napsat tento článek, ale usnul jsem při tom. A když jsem se vzbudil uprostřed noci a chtěl uložit to již napsané, více než půlka se smazala...