Copak se nebavíte?

Světě div se, ale opět jsme vstávali před osmou. Začíná se z toho stávat nehezký zvyk. Ale že prý bude pršet, tvrdila Lenka. A proto máme lístky skoro na otvíračku. Tak jo. Měli jsme zabalené deštníky, Lenka i bundu, protože se mělo ochladit, a vyrazili jsme.

Metro bylo hodně plné - kdo by čekal, že Italové pracují! Skoro jsme se tam nevešli, ale dobrých lidí se prý vejde všude. Jen jsem si dával pozor na mobil v kapse, kdyby si ti dobří lidé chtěli ještě přilepšit. Naštěstí jsme to měli jen dvě zastávky. A z metra se vyvalily dav, který naštěstí celý nemířil ke Koloseu, protože tam jsme šli my.

I když se fronta zdála hodně dlouhá, čekali jsme jenom chvilku. Pak jsme vešli do arény. Vlastně si ani nedokážu představit tu velkolepost. Ale i tak to vypadalo dobře.

Po asi hodině a půl, kdy jsme většinu strávili focením sebe nebo památky, anebo čekáním, než se objeví skulina mezi lidmi, abychom se mohli vyfotit bez nich (ano, to tvořilo většinu), jsme šli na Římské fórum (Forum Romanum).

Opět, v dobách Římské říše to muselo být nádherné. Ale i ty ruiny byly zajímavé. Ve Fóru jsme strávili další asi dvě hodiny. Tentokrát tam bylo více chození a méně focení. Ale i tak jsme fotili dost. To bychom nebyli ani my.

Když jsme z naleziště odešli, Lenka dostala nápad - dobrý nápad - zajít si na zmrzlinu. Tentokrát jsme zvolili jinou, sice taky dobrou, ale na tu, co jsme měli v minulých dnech, neměla ani náhodou. 

Pak jsme si už jen zašli nakoupit a po zbytek dne odpočívali. Lenka říká, že to zítra budeme potřebovat. Bože chraň... 

Jo a k tomu dešti - já i Lenka máme trošku spálené nosy a deštníky a bundu jsme tahali naprosto zbytečně. Bylo vedro.