Cesta zpět

Rano bylo hektictejsi nez obvykle. Klasicka snídaně a pak baleni. A zatlačení slzy, že dovolená končí.

Jo a taky jsme pomohli Lenčine tetě se přestěhovat z jednoho pokoje do druhého. A za chvilku byl dřívější oběd a nástup do autobusu. Po chvilce jsme dojeli do trajektiste, kde jsme chvilku pockali na Olivera (tak se jmenoval ten trajekt). A po třech hodinách na trajektu jsme znovu (a na mnohem delší cestu) nasedli do busu.

Cesta ubíhala docela v pohodě, koukali na film, než si jeden pak o nějaký plech pod sedadlem rozsekl nohu. Snad ošetření obvazem bude dostačující. Alespoň než dojedeme domů. Krve totiž bylo docela dost. Tak snad to bylo to nejhorší, co nás mohlo potkat. *klep* *klep* *klep*