Bazilika sv. Petra

Pohled Lenky

Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat. Namísto, abychom vstali v 5:30, vykodrcali jsme se z postele až o hodinu později. Martina stále bolely nohy, a tak po vzoru římských dopravců  ( v patek měli několika hodinou stávku) zahájil stávku i on. Vysvětloval, že je na dovolené, nikoli na pochodovém táboře.

Stávka proběhla úspěšně, a tak jsme namísto Tivoli vyrazili do Vatikánu. 

K bazilice jsme dorazili později než včera (rozuměj o 30 minut) a kolem náměstí se už začala tvořit fronta. "na štěstí" jsme frontu stali jen asi hodinu. dlouhou chvíli jsme si zpříjemnili hraním Pokenom go. 

Po kontrole nás čekala další fronta, tentokráte na kupoli baziliky. Naštěstí to stálo za to. 

Po Bazilice jsme šli do naší oblíbené cukrárny. Zmrzka opět stála za to. Martin zřejmě špatně balancoval, a proto mu téměř spadla. Ale chytil ji a vrátil téměř do správné polohy. Pak jsme zamířili na slíbený odpočinek na ubytko. Po 2,5 hodinách odpočinku jsme znovu vyrazili na pochod ... Ale jen krátký. Na vyhlídce na Aventinu nás čekal dechberoucí pohled na Řím. Následoval kostel (opět se zde konala svatba ,...) a pak fronta (stali jsme opet pěknou hodinu ...) na vrata, kde jsme mohli klíčovou dírkou pozorovat kupoli Vatikánu.

Čekání nám zpříjemňoval místní umělec a pani z fronty co si jen tak střihla operní árie. 

Když jsme se konečně dostali na řadu bylo to pěkné. Jen to nešlo vyfotit na mobil. Foťák naštěstí byl jiné kafe. Následně nás zastavil Američan, který se představil jako JT, a požádal nás o zaslání fotek (nedivili jsme se mu, byl na konci fronty a chápu že se mu to nechtělo stát). Fotky mu Martin poslal na WhatsApp a JT nam navrhnul, že kdybychom měli cestu do Miami ci Bostonu, tak u nej můžeme zdarma přespat. Takže úspěšný den. :D

Následovala večeře a pak ještě italský hádající se pár po cestě domů.